Střední pedagogická škola, gymnázium a vyšší odborná škola
17.-18.10.2017
Dne 17.října jsme se ve večerních hodinách chystali na odjezd do Polska, kde nás čekala prohlídka největšího koncentračního tábora Auschwitz I. a Auschwitz II. – Birkenau, kam Němci posílali zemřít nevinné lidi - Židy, Poláky, Romy….
Většina z nich zahynula v plynových komorách hned po příjezdu do tábora. Další cestou ke smrti byly náročná práce, postupné vyhladovění či v důsledku špatné hygieny různé nemoci. Prováděny byly i zrůdné experimenty, za kterými stál Anděl smrti - Josef Mengele. (Toto jsou znalosti, které jsme znali nebo si je před cestou zjišťovali, abychom byli připraveni na to, co nás čeká….)
Většina z nás byla unavená po osmihodinové cestě a čekáním na parkovišti před areálem tábora, ale hned po vstupu do samotného komplexu jsme na vše zapomněli a nechali na sebe působit atmosféru místa, kde bylo zmařeno téměř 2 000 000 lidských životů. Jen stěží jsme si mohli představit, jak bylo vězňům, kteří byli nuceni pracovat v létě i zimě za hrozných hygienických podmínek.
Měli jsme možnost se podívat do různých bloků, cel i plynových komor.Viděli jsme boty, kufry a mnoho dalších věcí, které Němci vězňům zabavili. Od našich průvodců jsme se dozvěděli další nové informace. Po skončení prohlídky v Auswitzl. jsme se přemístili do Birkenau, kde už na nás čekala ona slavná věž, stejně tak jako známé koleje, po kterých si miliony lidí přijely pro smrt …. Odtud nebylo cesty zpět.
Zbytky krematorií, hromadné hroby, místnosti s toaletami nebo dřevěnými palandami, fotografie zavražděných - mnozí z nás měli při prohlídce slzy v očích.
Po opuštění koncentračního tábora jsme si uvědomili, že lidé, kteří sem byli za druhé světové války přivezeni, možnost volně odejít neměli. Každého z nás určitě napadla během prohlídky otázka, jak dlouho bychom v Osvětimi přežili my. Važme si toho, v jaké době žijeme a ponaučme se z dob minulých …
Karla Ročňáková 2.L
fotografie zde
video zde